Boxer, brouk

29. prosince 2017 v 13:05 | Angel |  Knihy od B

Autor: Ned Beauman
Originální název: Boxer, Beetle
Překlad: David Záleský, Markéta Záleská
Původní rok: 2010
Rok vydání: 2011
Žánr: román, mysteriózní, historická fikce
Počet stran: 223
Moje hodnocení: 8/10 Osvěžující román, který mě bavil. Zaujal mě děj, protože příběh mi přišel originální a na to, že je to prvotina autora, tak mě ta kvalita opravdu překvapila. Ne že by nemohl někdo napsat napoprvé skvělou knihu, ale měla jsem z toho pocit, že čtu někoho, kdo je už vypsaný a umí obratně používat jazyk. Celkově to bylo dost absurdní, ale je to jedna z věcí, která se mi na tom líbila, kolikrát jsem se musela zasmát i nahlas. V knize je spousta originálních hlášek a přirovnání, která si zapamatujete, nebo minimálně stojí za zapsání. Slovník je lehce vulgárnější, nicméně to jen hezky dokresluje jednu z hlavních postav, které pro mě byly vždy něčím zajímavé. A asi se taky dá říct, že některé scény by pro někoho mohly být až nechutné.
Části z historie a ze současnosti mi přišly dobře propojené, někdy tohle u takových knih pokulhává, ale tady mi nic nevadilo, pořád jsem se orientovala. Kniha vám kromě samotného příběhu předkládá velké množství témat a je to její plus a zároveň minus vzhledem k tomu, že to není rozsáhlý román. Jednotlivým tématům se nevěnuje příliš dlouho, ale na druhou stranu vás to může alespoň naťuknout k nějakému hlubšímu zamyšlení mimo četbu. Díky tomu mi čtení i rychle ubíhalo.
Boxer, brouk určitě stojí za přečtení, mě osobně to i hodně překvapilo, protože jsem neměla zrovna velká očekávání. Byť ty knižní předsudky ráda nemám, tak jsem si ji pořídila ve výprodeji za směšnou cenu a nějak jsem se jim v tomto případě neubránila.
Obálka: 7/10 Jednodušší, výstižná, absence rušivých prvků. Obal knihy je zkrátka celkem hezký, ale více se mi tentokrát líbí samotná obálka knihy, a to z důvodu její barvy, která je meruňková, pokud bych měla použít širší spektrum barev. Nepamatuji si, že bych takovou barvu u knihy viděla někdy dříve a byla to příjemná změna.
Anotace: 21. století: Nenápadný sběratel nacistických kuriozit Kevin Broom, trpící vzácnou nemocí a nejraději komunikující přes chat, najde mrtvolu soukromého detektiva a dopis od Adolfa Hitlera ze 4. října 1936 adresovaný jakémusi Philipu Erskinovi...
Anglie 1934: Sledujeme podivný vztah entomologa Erskina, podivínského mladíka z vyšší společenské vrsty, a šestnáctiletého nadějného židovského boxera Setha Hříšníka Roache, alkoholika a homosexuála se sadistïckými sklony. Muži k sobě pociťují neodolatelnou přitažlivost, ale Erskine ji sublimuje do vědeckého zájmu: nabídne Hříšníkovi peníze, když mu odkáže své tělo pro posmrtný výzkum. Boxer však náhle záhadně zmizí. Erskine zároveň pokračuje v entomologickém bádání - pracuje se zvláštními brouky z Polska, kteří mají na krovkách kresbu připomínající hákový kříž.
21. století: Kevin se stává nedobrovolným společníkem záhadného nájemného vraha zvaného Velšan, který na zakázku anonymního klienta usilovně pátrá po Hříšníkově mrtvole.
Román je bizarní i šokující a jistým zvráceným způsobem zábavný. Autor si pohrává s britským předválečným fašismem, současnou fascinací nacistickou mytologií, s homosexualitou a různými druhy výstřelků, postižení a úchylek. Ned Beauman se zjevně inspiroval technikami a postupy grafického románu a japonské mangy - vyprávění je místy překotné, důrazně vizuální, plné detailů a ostrých střihů.
Ukázka: Godwin vypadal spokojeně. Erskine jim šel nahoru sbalit věci, naložil je do auta a odvezl až do Londýna, přičemž několikrát zdůraznil, že on i Bruiseland znají každého soudce a policejního velitele v Hampshiru. Když dorazili do Londýna, dal jim peníze, za které mohli bydlet pár týdnů v penzionu, než si najdou práci a byt, a pak vyrazil na zpáteční cestu do Claramoru, kde chtěl být ještě před rozedněním. Bylo už pozdě na to, aby si hledali nocleh, a tak se rozhodli, že noc nějak přečkají v parku - až na to, že se na ni Godwin okamžitě vrhl a snažil se jí zmocnit, přičemž jí stehna pomazával hrstmi mazlavé hlíny, takže nakonec utekla jen v tom, co měla na sobě. Šla a šla, až měla na nohách puchýře a dorazila k domu Garlickových v Kensingtonu, kde počkala, až Evelynina přítelkyně Caroline půjde dopoledne ven. Doběhla k ní a poprosila ji, aby Evelyn vyřídila, že je v Londýně. Víc nevysvětlovala, protože se bála pomsty Erskina a Bruiselanda.
"Tak jsem se dostala do Londýna. Léta jsem bydlela v malém bytě ve Spitalfielde a říkala si Tara Smithová. Za války jsem dokonce poznala jednoho muže, byli jsme zasnoubení, ael on pak zjistil, kdo jsem, nebo skoro zjistil, tak jsem se s ním musela rozejít. Po ničem nepátral, byla to prostě jenom smůla. No, a pak, když se stavělo tohle hrozné město, starý pak Erskine umřel a Evelyn za mnou přišla, jestli bych nechtěla lepší bydlení. Řekla, že jde o něco, co chystá její bratr, ale že by mi to mohlo vyhovovat. Nevěděla, o co jde, já taky ne, tak jsem kývla, ona napsala bratrovi dopis a on mi zařídil domek. Opustila jsem všechny přátele a přestěhovala se sem. A dodnes toho lituju." Vypadalo to, že si ulevila na duši.
"Co se stalo s Philipem Erskinem?"
"Vzal si jednu Američanku. Nepamatuju si její jméno. Ale byla bohatá - její rodina prý nadělala jmění na zubní pastě."
"Ne, myslel jsem..." nervózně jsem se podíval po Velšanovi. "Kde je teď?"
"Ten starý prevít je pětatřicet roků po smrti, milánku. Je pochovaný nedaleko odsud."

(16. kapitola, strana 186)

Nakladatelství: Odeon
Knižní databáze: CBDB, Databáze knih, Goodreads

 

Jižní Korea

24. prosince 2017 v 21:43 | Angel

OFICIÁLNÍ

1)



Moje první pohlednice z Jižní Koreji a zároveň první Jetoy. Z této série se mi nelíbí všechny, ale odesílatelka se naštěstí trefila do motivu, který se mi líbí moc. K tomu mi vybrala nádherné známky, z toho tygra jsem nadšená. Všechno doplňuje milý text na zadní straně.

2)



Měla jsem radost z Johnnyho Deppa, ale vystřídalo to zklamání z toho, že byl zase někdo líný si na pár měsíců změnit ID, když není v dané zemi. Z takových oficiálních pohledů mám vždy rozporuplné pocity, ale nutno dodat, že jsem aspoň ráda, že jsem nedostala nějaký turistický motiv.

SWAPY

1)



Tenhle pohled je moje srdeční záležitost. Podle mě je nádherný a jeho přidaná hodnota je v osobě, která mi ho poslala. Líbí se mi známky a celý zadní strana, protože je hustě popsaná a dělá mi radost vždycky, když se k ní vrátím. Jediné, co to zase trochu kazí, je fakt, že se mi potom už nepodařilo navázat znovu kontakt s odesílatelkou.

2)



V jednu dobu jsem se rozhodla pro sbírku vlajek států a jsem ráda za tento swap. A nejen proto, že motivem pohlednice je právě vlajka Jižní Koreji, ale i kvůli tomu, že odesílatelka mi popsala veškeré prázdné místo milými slovy a také vybrala známky, které se mi líbí. Vzadu na pohlednici je i vysvětlen význam jejich vlajky, který můžete vidět pod známkami. Z tohoto swapu mám skutečně velkou radost.

Hedvábník

16. listopadu 2017 v 19:48 | Angel |  Knihy od H

Autor: Robert Galbraith
Originální název: The Silkworm
Překlad: Ladislav Šenkyřík
Původní rok: 2014
Rok vydání: 2015
Série: Cormoran Strike (2. díl)
Žánr: detektivní román
Počet stran: 503
Moje hodnocení: 10/10 Za mě je tento díl ještě lepší než první. Opět nechybí klasická práce soukromého detektiva a jeho asistentky v londýnském prostředí. Dokonce jsem si už dokázala na Robin zvyknout a přijala ji za podstatnou část v knize. Byla jsem za to ráda, protože z prvního dílu bych ji nejradši vyškrtla. Autorka mě do děje dokázala zase vtáhnout a nepustit, kniha je opravdu čtivá a všechny postavy jsou perfektně vykreslené. V tomto případě mě zaujala i samotná vražda, která byla lehce brutální a jistým způsobem i bizarní.
Těm, kteří mají rádi rychlý spád, by to nemuselo sednout, ale já si užívám i takovou četbu, kde se pomalu ale jistě dobíráme ke správnému vrahovi. Hlavně v případě, kdy se mi hlavou honí různé možnosti, jak by celý příběh mohl dopadnout, a to se mi splnilo i u tohoto druhého dílu. Můj nejpravděpodobnější scénář byl vyvrácen, takže jsem byla naprosto spokojená. Jedna z nejlepších detektivek, které jsem v poslední době četla.
Obálka: 9/10 Obálka je tentokrát stejná jako původní a je nádherná, obálky této série se mi opravdu moc líbí. Respektive se jedná o přebaly, samotná obálka knihy je pak jednobarevná s bílým písmem, ta už se mi do vkusu moc netrefila, ale s přebalem barevně ladí. U tohoto dílu marketingové výkřiky, které mi vždycky tak strašně vadí, schovali dovnitř (když nepočítám ten jeden na přední straně přebalu, kterého je tedy taky škoda, ale aspoň nepřekáží), takže na jednu stranu je super, že vás to hned nepraští do očí, ale stejně je to zbytečné. Ale podle prodejců by to zřejmě bez jména J. K. Rowling a rádoby doporučení nikdo nekupoval.
Anotace: Cormoran Strike se vrací!

Hedvábník, druhá kniha z řady vysoce oceňovaných detektivních románů s Cormoranem Strikem a jeho energickou mladou asistentkou Robin Ellacottovou, je strhující a čtivý příběh.
Když zmizí spisovatel Owen Quine, jeho žena se obrátí na soukromého detektiva Cormorana Strika. Zpočátku se domnívá, že se na pár dní někam vypařil - už to v minulosti párkrát udělal -, a po Strikovi jen chce, aby ho našel a přivedl domů.
Jenže Strikovi během vyšetřování začíná být čím dál jasnější, že za Quineovým zmizením se skrývá větší tajemství, než si jeho žena myslí. Romanopisec právě dokončil rukopis, v němž s jízlivou zlomyslností vykreslil téměř všechny své známé. Kdyby se román zveřejnil, zničil by leckomu život. Existuje tudíž spousta lidí, kteří ho mohli chtít umlčet.
A ve chvíli, kdy je Quine nalezen brutálně zavražděný za bizarních okolností, začíná souboj s časem, v němž je třeba porozumět motivaci krutého vraha; vraha, který se nepodobá žádnému z těch, s nimiž se doposud Strike setkal...

Nebezpečný rukopis. Brutální vražda. Napínavé vyšetřování.
Ukázka: Pro vlastní pobavení předstíral, že zničehonic váhá, jako by začal pochybovat, jestli jde správnou cestou. Temnou postavu to zaskočilo a zarazila se na místě jako paralyzovaná. Strike se vydal dál a po pár vteřinách za sebou uslyšel kroky, které se na mokrém chodníku rozléhaly ozvěnou. Byla příliš hloupá i na to, aby si uvědomila, že byla odhalena.
Stanice Westbourne Park už byla na dohled: dlouhá nízká budova ze žlutých cihel. Tam se jí postaví tváří v tvář, zeptá se jí, kolik je hodin, pohlédne jí do obličeje.
Zabočil do vestibulu stanice, rychle se přemístil na druhou stranu vchodu, aby nebyl vidět, a čekal.
Asi za půl minuty uviděl vysokou tmavou postavu, jak běží vytrvalým deštěm ke vstupu, stále s rukama v kapsách. Bála se, že by ho mohla ztratit, že by stačil nasednout do vlaku.
Pohotovým, sebevědomým krokem vystoupil ze stínu za vchodem a postavil se jí tváří v tvář - protéza mu ale na vlhké dlažbě podklouzla.
"Do prdele!"
Nedůstojně poklesl do polovičního provazu, ztratil rovnováhu a upadl; v dlouhých, zpomalených vteřinách, než se svalil na špinavou mokrou podlahu a bolestivě přitom přistál na lahvi whisky v igelitové tašce, spatřil ve vchodu její zkoprnělou siluetu, která však rázem zmizela jako vylekaná srna.
"Do hajzlu," zalapal po dechu vleže na promáčených dlaždicích a lidé od automatů na jízdenky na něho mlčky zírali. Při pádu si opět podvrtl nohu; měl pocit, že si možná přetrhl vaz. Koleno, které bylo předtím jen podrážděné a pobolívalo, teď mohutně protestovalo. Strike v duchu proklínal nedokonale vytřené podlahy i protetické kotníky s pevnou konstrukcí a pokusil se vstát. Nikdo mu nespěchal na pomoc. Bezpochyby si mysleli, že je opilý - whisky od Nicka s Ilsou vyklouzla z igelitky a s cinkotem se odkutálela po podlaze.
Nakonec mu na nohy pomohl zaměstnanec metra, který bručel cosi o tom, že je tam cedule upozorňující na mokrou podlahu; copak si jí pán nevšiml, není snad dost výrazná?

(kapitola 16., strana 140)

Nakladatelství: Plus
Knižní databáze: CBDB, Databáze knih, Goodreads

Seriál: Strike, 2017, Velká Británie/USA (CSFD, IMDb)


 


Indonésie 2

9. listopadu 2017 v 22:47 | Angel

SWAPY

9)



Dala jsem znovu šanci člověku, který mě svým swapem celkem zklamal, a tentokrát to vyšlo bez chyby. Krásný pohled s motýlem a k tomu i pěkné známky včetně té, která má stejný motiv jako samotná pohlednice. Doslova mi v tu dobu, kdy mi přišel, rozzářil den.

Galerie moderního umění

8. listopadu 2017 v 15:06 | Angel |  Výstavy
Galerie moderního umění, Hradec Králové, 25. 8. a 6. 9. 2017

Před necelým rokem byla galerie otevřena po rozsáhlé rekonstrukci a letos jsem se konečně dostala k tomu, abych se tam po letech opět podívala. Byla jsem zvědavá, protože jsem si pamatovala, že jsem tam kdysi nebyla nadšená skoro z ničeho. To se naštěstí neopakovalo.
Galerie má výstavní prostory ve čtyřech patrech a můžete tam strávit opravdu dlouhou dobu, takže my jsme si to s kamarádem museli rozdělit do dvou návštěv. V prvním patře je Galerie Vladimíra Preclíka, kde se jeho díla obměňují. Tam mi přišlo hlavně zajímavé, co všechno dokázal vytvořit z kamene, dřeva a dalších materiálů, někdy byste materiál opravdu neuhodli. Musím se ale přiznat, že mě stejně pak nejvíce zaujaly stěny samotné galerie, na které nás upozornil pán, který měl toto patro na starosti. Tady bych chtěla ještě zmínit, že všichni pracovníci galerie, se kterými jsme se setkali, byli milí a ochotní, pokud nás něco zajímalo.
V druhém patře je české moderní umění po roce 1938 a v třetím patře je české moderní umění do roku 1938. Jsou to stálé expozice a smí se tam fotit na rozdíl od zbylých pater (všechny fotky níže jsou tedy z těchto částí). V posledním patře jsou termínované výstavy. V době, kdy jsme galerii navštívili, tam byly výstavy děl Zorky Ságlové (Retrospektiva) a Zdeňka Sklenáře (Svítání). Větší prostor byl věnován Zorce Ságlové, ale mně osobně se její tvorba vůbec nelíbí, když už mě něco zaujalo, tak to byla opravdu výjimka a jednalo se spíše o fotografie. Naopak grafická díla Zdeňka Sklenáře se mi líbila moc. Kromě jeho děl jsme si mohli prohlédnout i nástroje, které používal při jeho tvorbě.
Z posledního patra se lze jít podívat i na terasu. Během naší druhé návštěvy byla otevřená, takže jsme této příležitosti využili. Pro ty, kteří se s výškami moc nesnesou, to není, tudíž i pro mě to nebyl zrovna dvakrát příjemný zážitek, ale i tak si myslím, že terasa je moc pěkná a ti, kteří mají rádi takové výhledy, si to jistě užijí.












Mé oblíbené citáty 6.

7. listopadu 2017 v 15:34 | Angel |  Mé oblíbené citáty
  • Každý z nás dluží přírodě svoji smrt. (Sigmund Freud)
  • Nic se tak nepodobá smrti jako spánek. (autor neznámý)
  • Muž může být velice zaměstnaný, i když jen stojí a kouká ven. (John Erskine)
  • Kdo nedomýšlí věci do konce, musí často začínat od začátku. (Rudyard Kipling)
  • Nejcennější věc, kterou můžeme darovat druhému člověku, je náš čas. (autor neznámý)
  • Touha se nejlépe překoná tím, že se uspokojí. (William Somerset Maugham)
  • Zrcadlo nemůže odrážet bohy, když se do něho dívají opice. (Ernest Hemingway)
  • Kdo může napáchat víc škody než člověk, který se sice vyzná v nejsložitějších vědách, ale kterému se nedostává dobrého srdce? Takový svého vědění zneužije jen ke konání zla. (Hryhorij S. Skovoroda)
  • Všechno, co nemůžeme změnit, je pro nás nekonečné, všechno, čemu v trvání nemůžeme určit hranici, je věčné. (Alexandr Nikolajevič Radiščev)
  • Vědy osvěcují duši, koho obestírá tma nevědomosti, je stokrát slepější, než kdyby se byl slepý už narodil. (Ivan Andrejevič Krylov)

Indonésie

6. listopadu 2017 v 12:58 | Angel

OFICIÁLNÍ

1)



Můj první pohled z Indonésie a ještě tak nádherný. Kočkovité šelmy opravdu miluju a tahle fotografie je úžasná, jsem ráda, že odesílatelka vybrala zrovna tuto. Navíc zadní stranu pohlednice pěkně vyzdobila, její písmo je taky úchvatné a text mě velmi potěšil. Tenhle kousek patří opravdu k mým nejoblíbenějším.

2)



Můj druhý a zatím poslední oficiální pohled z Indonésie. Přiznám se, že se mi moc nelíbí, ale na druhou stranu to odesílatelka vyvážela svým dlouhým a milým textem. A také známkami, zvláště tou, která ladí s motivem pohlednice.

SWAPY

1)



Mám moc ráda tenhle typ map a myslím si, že zrovna tato indonéská série patří k těm nejpovedenějším vůbec. Není to přeplácané, pár pěkných vystihujících miniatur, čitelný text (tedy nevím, jak to vidíte vy po tom skenování, ale ve skutečnosti jsou popisky opravdu dobře vidět) a zkrátka je mapa příjemná na pohled. Odesílatelka byla taky originální, takže na zadní straně mám kresbu s bublinama, do kterých mi napsala text. Vypadá to opravdu moc hezky a ptačí známky se mi taky líbí.

2)



Orangutani jsou nádherná zvířata a tuhle pohlednici mám moc ráda. Pravda je, že zadní strana už mě moc nepotěšila, ale tak člověk si musí zvyknout na to, že ne každý ten koníček bere stejně. Pořád je tu dost takových, na kterých je vidět, že svoje odeslané pohledy odfláknou. Ale známky odesílatelka vybrala pěkné, to zase ano.

3)



Občas se poštěstí a dostanu pohlednici z postcrossingového srazu. Pravda je, že nějaký text od odesílatelky v tom případě chybí, ale i podpisy stejných nadšenců jako jsem já, mají také své kouzlo. Na fotografii, za kterou stojí Agus Leonardus, je největší buddhistická stúpa. Líbí se mi i známky, které pro mě slečna vybrala.

4)



A pak tu občas máme swapy, které se z určitého důvodu nepovedou. Tohle je bohužel jeden z nich. Odesílatel mi sice pohlednici poslal, ale jinou, než jsem chtěla. To samo o sobě ještě nemusí znamenat, že mě to naštve, ale tentokrát se mi motiv opravdu nelíbí, byť je to jeden ze série, která je docela populární. Odesílatel se mi ale omluvil, nicméně je asi lepší se radši ozvat a přiznat se, že člověk nabízel něco, co už nemá, a domluvit se na alternativě.

5)



Tuhle roztomilou ilustraci jsem dostala od jedné milé slečny, která mimochodem píše moc hezky. Stejně tak mě potěšila i výběrem známky. Další povedený swap. Jediná škoda je, že se pak už neozvala. Člověk pak v takových situacích jen doufá, že se jí snad nic nestalo.

6)



Druhá pohlednice do série s mapama. Den mi rozzářil i pozitivní text odesílatelky a moc pěkné známky.

7)



Pravda je, že čaje moc často nepiju, ale čajovny i takové fotografie s čajovým servisem mám moc ráda. Tenhle pohled je moc hezký a odesílatelka má také naprosto úžasné písmo. Bohužel se po ní potom taky slehla zem.

8)



Tohle je asi jeden z nejúžasnějších pohledů z Indonésie, které mám. Jsou na něm lidé z kmenu Dani, kteří žijí v nejvyšším údolí Baliem Valley. Odesílatel píše, že údolí je v nadmořské výšce 3000-4000 metrů a kmen Dani nosí pouze oblečení, které je na fotografii. Mě osobně život různých kmenů fascinuje, takže jsem opravdu moc ráda za tento kousek do mé sbírky a také, že jsem se zase dozvěděla o nějakém kmenu, o kterém jsem do té doby ani nevěděla, že existuje. Taky musím zmínit známky, které odesílatel pro mě vybral, protože jsou opravdu krásné. Zvláště ta s tím tygrem, pro ty kočkovité šelmy mám holt slabost.

Etika pro evropské psychology

5. listopadu 2017 v 12:49 | Angel |  Knihy od E

Autoři: Geoff Lindsay, Casper Koene, Haldor Øvreeide, Fredi Lang
Originální název: Ethics for European Psychologists
Překlad: Lenka Němečková
Původní rok: 2008
Rok vydání: 2010
Žánr: odborná literatura, psychologie, etika
Počet stran: 262
Moje hodnocení: 8/10 Pro edici Psyché nakladatelství Triton mám poněkud slabost. Vyšlo v ní už několik desítek svazků a tohle je další, který jsem si pořídila a nelituji. Téma etiky je v psychologii poměrně klíčové a s různými dilematy se během praxe bude setkávat každý z nás. Výrazným plusem knihy je množství příkladů z praxe a jejich následné rozebrání s nástiny možných řešení. Mimo to je v knize podrobně rozebrána samotná etika, existující etické kodexy a důsledky porušení etických zásad. S tím souvisí další plus knihy, kterým jsou přílohy v podobě znění etického metakodexu EFPA, dále doporučení týkající se hodnotících postupů a nápravných opatření v případě podání stížnosti na neetické chování, vodítka týkající se mediace v souvislosti se stížnosti na neetické chování a konfrontace se stížností. Kniha je obecně čtivá a vhodná i pro ty, kteří se o toto téma pouze zajímají.
Obálka:10/10 Obálky této edice mám ráda. Jsou docela jednoduché, prakticky na sobě nemají žádné rušivé prvky a jsou podle mě zkrátka pěkné.
Anotace: Autory knihy Etika pro evropské psychology jsou čtyři význační evropští psychologové, členové Evropské federace psychologických asociací (EFPA) a její etické komise. Stejně jako jejich kolegové si uvědomují, jak často je v praxi nutné řešit etická dilemata, a to bez ohledu na to, ve které části Evropy se nacházíme nebo na jakou oblast psychologie se zaměřujeme (uvedeny jsou příklady z výzkumu, forenzní psychologie, pedagogické či klinické psychologie).

Součástí publikace je i Etický metakodex EFPA, jenž má sloužit jako podklad pro etické kodexy jednotlivých členských společností, které jej mají dále rozšířit o svá národní specifika. V hlavních kapitolách jsou rozpracovány jeho čtyři hlavní principy - respekt, kompetence, odpovědnost a integrita.

Cílem knihy je rozvíjet etické uvažování a především jednání v praxi. Čtenář se tu nesetká jen s teoretickými úvahami, ale najde zde i velké množství příkladů z praxe, jež inspirují k úvahám o etických otázkách. Proto poslouží nejen psychologům, ale i učitelům a studentům psychologie nebo každému, kdo se o tuto problematiku zajímá.
Ukázka: Síla tedy spočívá v tom, že Metakodex vznikl jako důsledek kolegiálního procesu a při jeho vytváření bylo dosaženo co největší shody. Druhou silnou stránkou byl jeho formát, který specifikoval, čím by se měly národní kodexy zabývat, přičemž specifické vyjádření ponechal na každé jednotlivé zemi.
Novější iniciativy se snaží posunout tento proces dále. Pracovní skupina stanovená Mezinárodní unií psychologické vědy (IUPsyS) na svém všeobecném zasedání v roce 2002 začala vytvářet Univerzální deklaraci etických principů pro psychology. Tato iniciativa usiluje o větší pokrytí než EFPA: jde jí o celosvětovou použitelnost. Má podporu IUPsyS, Mezinárodní asociace aplikované psychologie a Mezinárodní asociace mezikulturní psychologie.
Tato iniciativa má náročnější úkol, protože Deklarace usiluje podle své definice o to, aby byla použitelná a platná ve všech zemích. Univerzální deklarace vzniká jako řada konceptů, o nichž se diskutuje na mezinárodních konferencích. To je obezřetný a hloubavý přístup, který trvá dodnes. Ačkoli má trošku jiné cíle - jedná se přece jen spíše o deklaraci než o metakodex - chce také podporovat rozvoj optimální etické praxe. Obě iniciativy navíc mají společný záměr snažit se o kolegiální příštup a společný základ.
Výzvou do budoucna je i nadále rozvíjet tuto snahu o nalezení společného přístupu k etické praxi a přitom respektovat jednotlivé kulturní odlišnosti, jež je třeba vzít do úvahu, avšak nepřipustit, aby měl dominantní postavení jeden nejvlivnější nebo společný kodex/kodexy. V Evropě už se to podařilo; doufejme jen, že ke stejnému výsledku můžeme dojít i v celosvětovém měřítku. Výzva bude obzvlášť naléhavá v rozvojových zemích, jak jsme zjistili už v Evropě. Problémy představují omezené zdroje, zvláště ve výcviku, a nedostatečná infrastruktura, kterou by mohla nabídnout národní asociace. Kolegiální a respektující přístup však může vést k tomu, že psychologové ze zemí s dobře zavedeným výcvikem a podpůrnými systémy budou spolupracovat s kolegy z nově se rozvíjejících zemí. Důraz je zde na slově kolegiální, protože každý z nás se může od druhého hodně naučit.

Specifický technický vývoj

Když se ohlédneme za prvními sto lety psychologie jako profese, zjistíme, že došlo k ohromným změnám ve vědomostech i dovednostech na nich založených. Neustále se například rozvíjejí nové metody hodnocení i intervence.

(Kapitola 10. Etické výzvy do budoucna; Vytvoření společného etického kodexu?, Specifický technický vývoj, strana 237)

Nakladatelství: Triton
Knižní databáze: CBDB, Databáze knih, Goodreads


Darke

6. září 2017 v 14:07 | Angel |  Knihy od D, Ď

Autorka: Angie Sage
Překlad: Jaroslava Novotná
Ilustrace: Pavel Čech
Rok: 2011
Série: Příběhy Septimuse Heapa/Septimus Heap (6. díl)
Žánr: fantasy
Počet stran: 375
Moje hodnocení: 10/10 Po pátém díle, který byl pro mě tak trochu zklamáním, jsem tentokrát byla nadšená. Darke je o něco víc temnější než předchozí díly, což napovídá i sám název. I mně občas přejel mráz, když jsem si některé scény představila až moc živě. Angie Sage psát umí, vtáhne vás do světa Septimuse Heapa hned od začátku a do konce vás nepustí. A tak se mi to u ní vždycky líbilo. Pravda je, že mě opět lehce vytáčela postava Jenny, ale tak nějak se to dalo překousnout díky všem ostatním věcem okolo. Ještě mi přišlo vtipné, že v tomto díle byl zmíněn věk hlavních postav, zase jsem si uvědomila, že je to vlastně dětská fantasy s tím rozdílem, že ve svém věku už mám problém tomu věřit. Nicméně autorka má tento svět opravdu promyšlený, zase se setkáváme s novými nadpřirozenými bytostmi, které perfektně zapadnou, a já se těším na závěrečný díl série, i když už dopředu tuším, že se mi tento fantasy svět nebude chtít opouštět.
Obálka: 10/10 Budu se opakovat, ale tahle série má vážně nádherné obálky. Ať už to je samotný přebal, nebo samotná obálka. Tento díl má navíc jednu z mých oblíbených barev - fialovou. Opravdu radost pohledět.
Anotace: Co nového v Rumpelicích? Všechno nasvědčuje tomu, že v kraji čarodějů a magykem obdařených bytostí se vše blíží k naprosté idylce. Septimus a Jenna mají dnes čtrnácté narozeniny. Jejich nejbližší chystají oslavu a zdá se, že by ji nic nemělo narušit. Jenomže...
Jenna objeví "cosi temného" a začne tušit problémy. Septimus ji zpočátku ignoruje, chystá se totiž na "temný týden", v němž chce "vrátit zpět" ducha Altera, který při pokaženém Marciině zaklínadle "kamsi" zmizel. Až posléze Sep pochopí, že Alterovo zmizení souvisí s Jenninými obavami. Ono "cosi temného" je totiž strašlivá "temná darke doména", černočerná tma, která se tady usadila a hodlá se dál roztahovat a ovládnout celý kraj i se zdánlivě bezmocnými obyvateli.
To ovšem Septimus, Jenna a jejich přátelé nedovolí. Rozhodnou se pro náročnou a velice nebezpečnou záchrannou akci. Vydejte se na cestu s nimi, po zemi, do vzduchu i pod hladinu, a prožijte okamžiky hrůzy při boji s temným přízrakem. A hlavně jim držte palce!
Ukázka: Ale Sára to zvládla - i když to bylo těžké. S těžkým srdcem svého nejmladšího syna objala. "Ach Septimusi! Buď opatrný."
"Budu, mami," řekl Septimus. "A brzy na shledanou. Dobře?"
"Dobře, chlapečku." A Sára se obrátila a zmizela v kajutě.
Cvoček s Rupertem odvázali ze stěžně malý proutěný člun a spustili ho na hladinu. Lehoučká skořepina z vrbového proutí a kůže se pohupovala na hladině jako list. S vědomím, že ho všichni pozorují - kromě Sáry - se Septimus na všechny nervózně usmál a sešplhal po žebříku do člunu. Cvoček mu podal jediné pádlo. "Dobrý?" zeptal se chraplavě.
Septimus přikývl.
S pocitem, že posílá bratra na smrt, Cvoček hodil lano do člunu. Člun se volně kolébal na hladině, bezcílně unášen vodou, a chvíli se vesele pohupoval, jako kdyby si Septimus vyjel o prázdninách na klidné jezero. A pak začal člun opisovat kruh, napřed pomalu, jako by do něj foukl větřík. Teď začal nabírat rychlost, kroužil rychleji a rychleji, blíž a blíž ke zpěněnému místu. A pak, jako na kolotoči, který se nikdy nezastaví, se začal totiž ohromnou rychlostí, stále rychleji a stále větší rychlostí přitahován k okraji víru.
A pak dospěl k místu, ze kterého nebylo návratu. Náhle, až všichni na lodi zděšením zatajili dech, byl člun vržen přímo doprostřed prázdna v samém středu víru. Točil se jako šílený stále v menších a menších kruzích, rychleji a rychleji, a Septimusův plášť se tou rychlostí slil v zelený sloup, kolem kterého jako kolem čepu rotovala černá skvrna člunu. A pak se otáčky ještě zrychlily a všechno zmizelo.
Hladina byla klidná. Na lodi zavládlo ticho. Nikdo nemohl uvěřit, že se to právě stalo.

(41. kapitola Pustá zátoka, strana 294)

Nakladatelství: Jota
Knižní databáze: CBDB, Databáze knih, Goodreads



Jste tu poprvé?

2. září 2017 v 20:39 | Angel
Bloguju v podstatě od samého začátku (takže zhruba od roku 2005). Pokud se vám bude tedy zdát, že už jste nějakou fotografii viděli či nějaký text četli, tak je to klidně možné. Mám za sebou dva osobní blogy a poměrně dost věcí jsem chtěla mít i tady (a stále chci, protože, jak vy známí víte, tak se zveřejňováním je to se mnou čím dál tím horší). To, že se tady pohybuju už delší dobu mě donutilo napsat tyhle úvodní body. Stejně jako teď mě to donutilo celé tohle trochu upravit a znovu zveřejnit, protože stárnu a tohle všechno se zvrtlo tam, kde jsem to mít nechtěla.
  • Reklamy nehodlám tolerovat nikde jinde než v samostatném článku, který je pro ně určen. Pokud to respektovat někdo nebude, tak rovnou blokuji IP. Sice bych řekla, že jejich doba už pominula, ale přece jen pro jistotu - pro těch pár jedinců, kteří ještě nepochopili, že pod normálním článkem to je otravné.
  • Stejně tak je otravné číst komentáře pod článkem, s kterým obsah komentáře nesouvisí. Proto tu taky mám samostatný článek. V případě nerespektování je mažu, což ve většině případů dělám nerada, tak to prosím nedělejte. Je to pro mě nepřehledné a i když se to někomu bude zdát jako blbost, tak mi to vadí. Mám email jenom pro sledování odpovědí, když už tady ta možnost je, takže se opravdu nemusíte bát mi odpovědět i v komentářích u vás. Ano, vím, že jsem sotva aktivní tady, natož viditelně na vašich blozích, ale snad se to zase jednoho dne zlomí.
  • Sprosté nadávky tu trpět nebudu. Negativní kritika se dá sdělit i slušně.
  • Pokud mě chcete kontaktovat, tak použijte v menu Zprávu autorovi. A hlavně nezapomeňte na sebe taky uvést kontakt, pokud chcete ode mě odpověď.
  • Kopírování nikdo nemá rád a už vůbec nikdo nemá rád vydávání cizích děl za vlastní. Proto si bez dovolení nic "nepřebírejte". Jestli na to totiž přijdu, tak se neznám. Ne že bych si o svých literárních výplodech, které jsou ve většině případů staré cca 10 let myslela, kdo ví, jaká to není kvalita, ale dementi jsou schopní zkopírovat úplně všechno.
Půlka mého blogu je studnice minulosti, jenže jako většina blogerů to dělám sobecky pro sebe. Jsem zvyklá za sebou pálit mosty, ale něco jsem spálit nestihla a už ani nechci, protože bez špatných zkušeností z minulosti bych nebyla taková, jaká jsem teď. Toť mírná obhajoba toho, že se tu dosud objevují velmi staré texty a ještě dlouho budou. Ale doufám, že alespoň ta druhá půlka vás zaujme a najdete tu třeba tip na knihu, což je stejně rubrika, které se věnuju nejvíc a do budoucna to pravděpodobně jinak ani nebude. Asi je zbytečné dodávat, že si cením každé vaší návštěvy a každého komentáře. To se nikdy nezměnilo. A možná zase někdy vstanu z mrtvých a začnu znovu psát...

Nasavrky

11. srpna 2017 v 16:17 | Angel |  Zámky

V zámku Nasavrky není klasická prohlídka zámeckých prostor, ale můžete navštívit expozici Po stopách Keltů, která je tam umístěna. Nás tam provedla milá slečna, a to i přesto, že jsme tam v tu chvíli byli v podstatě sami. Expozice se nám líbila, mají to tam opravdu pěkně udělané včetně interaktivních věcí, takže ani děti se tam určitě nenudí. Kromě této stálé expozice mají v zámku prostor i pro výstavy. Aktuálně (tzn. 24. 6. - 3. 9. 2017) tam je výstava obrazů Rudolfa Hanycha, kterou taky mohu doporučit, protože jeho díla jsou opravdu krásná a zvláště potěší milovníky krajiny.












Mé oblíbené citáty 5.

20. července 2017 v 23:34 | Angel |  Mé oblíbené citáty
  • Člověk má jen jedinou lásku, ale mnohokrát miluje něco jiného. (Otto von Bismarck)
  • Hřbitovy jsou plné nenahraditelných lidí. (Georges Clemenceau)
  • Dobré jest i v pekle míti přítele. (Jaromír John)
  • Láska je mnohem větší a odvážnější dobrodružství než plavba kolem světa. (Gilbert Keith Chesterton)
  • Lidstvo produkuje optimisty, když přestalo produkovat šťastné lidi. (Gilbert Keith Chesterton)
  • Řečník má vyčerpat téma, nikoliv posluchače. (Winston Churchill)
  • Co je přítel? Jedna duše ve dvou tělech. (Aristoteles)
  • Co z toho, že zítra bude líp, vždyť pokaždé, když se ráno vzbudím, je dnes. (autor neznámý)
  • Potkalo mě štěstí, řeklo uhni a šlo dál. (autor neznámý)
  • Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratí přítele. (Francis Bacon)