Darke

6. září 2017 v 14:07 | Angel |  Knihy od D, Ď

Autorka: Angie Sage
Překlad: Jaroslava Novotná
Ilustrace: Pavel Čech
Rok: 2011
Série: Příběhy Septimuse Heapa/Septimus Heap (6. díl)
Žánr: fantasy
Počet stran: 375
Moje hodnocení: 10/10 Po pátém díle, který byl pro mě tak trochu zklamáním, jsem tentokrát byla nadšená. Darke je o něco víc temnější než předchozí díly, což napovídá i sám název. I mně občas přejel mráz, když jsem si některé scény představila až moc živě. Angie Sage psát umí, vtáhne vás do světa Septimuse Heapa hned od začátku a do konce vás nepustí. A tak se mi to u ní vždycky líbilo. Pravda je, že mě opět lehce vytáčela postava Jenny, ale tak nějak se to dalo překousnout díky všem ostatním věcem okolo. Ještě mi přišlo vtipné, že v tomto díle byl zmíněn věk hlavních postav, zase jsem si uvědomila, že je to vlastně dětská fantasy s tím rozdílem, že ve svém věku už mám problém tomu věřit. Nicméně autorka má tento svět opravdu promyšlený, zase se setkáváme s novými nadpřirozenými bytostmi, které perfektně zapadnou, a já se těším na závěrečný díl série, i když už dopředu tuším, že se mi tento fantasy svět nebude chtít opouštět.
Obálka: 10/10 Budu se opakovat, ale tahle série má vážně nádherné obálky. Ať už to je samotný přebal, nebo samotná obálka. Tento díl má navíc jednu z mých oblíbených barev - fialovou. Opravdu radost pohledět.
Anotace: Co nového v Rumpelicích? Všechno nasvědčuje tomu, že v kraji čarodějů a magykem obdařených bytostí se vše blíží k naprosté idylce. Septimus a Jenna mají dnes čtrnácté narozeniny. Jejich nejbližší chystají oslavu a zdá se, že by ji nic nemělo narušit. Jenomže...
Jenna objeví "cosi temného" a začne tušit problémy. Septimus ji zpočátku ignoruje, chystá se totiž na "temný týden", v němž chce "vrátit zpět" ducha Altera, který při pokaženém Marciině zaklínadle "kamsi" zmizel. Až posléze Sep pochopí, že Alterovo zmizení souvisí s Jenninými obavami. Ono "cosi temného" je totiž strašlivá "temná darke doména", černočerná tma, která se tady usadila a hodlá se dál roztahovat a ovládnout celý kraj i se zdánlivě bezmocnými obyvateli.
To ovšem Septimus, Jenna a jejich přátelé nedovolí. Rozhodnou se pro náročnou a velice nebezpečnou záchrannou akci. Vydejte se na cestu s nimi, po zemi, do vzduchu i pod hladinu, a prožijte okamžiky hrůzy při boji s temným přízrakem. A hlavně jim držte palce!
Ukázka: Ale Sára to zvládla - i když to bylo těžké. S těžkým srdcem svého nejmladšího syna objala. "Ach Septimusi! Buď opatrný."
"Budu, mami," řekl Septimus. "A brzy na shledanou. Dobře?"
"Dobře, chlapečku." A Sára se obrátila a zmizela v kajutě.
Cvoček s Rupertem odvázali ze stěžně malý proutěný člun a spustili ho na hladinu. Lehoučká skořepina z vrbového proutí a kůže se pohupovala na hladině jako list. S vědomím, že ho všichni pozorují - kromě Sáry - se Septimus na všechny nervózně usmál a sešplhal po žebříku do člunu. Cvoček mu podal jediné pádlo. "Dobrý?" zeptal se chraplavě.
Septimus přikývl.
S pocitem, že posílá bratra na smrt, Cvoček hodil lano do člunu. Člun se volně kolébal na hladině, bezcílně unášen vodou, a chvíli se vesele pohupoval, jako kdyby si Septimus vyjel o prázdninách na klidné jezero. A pak začal člun opisovat kruh, napřed pomalu, jako by do něj foukl větřík. Teď začal nabírat rychlost, kroužil rychleji a rychleji, blíž a blíž ke zpěněnému místu. A pak, jako na kolotoči, který se nikdy nezastaví, se začal totiž ohromnou rychlostí, stále rychleji a stále větší rychlostí přitahován k okraji víru.
A pak dospěl k místu, ze kterého nebylo návratu. Náhle, až všichni na lodi zděšením zatajili dech, byl člun vržen přímo doprostřed prázdna v samém středu víru. Točil se jako šílený stále v menších a menších kruzích, rychleji a rychleji, a Septimusův plášť se tou rychlostí slil v zelený sloup, kolem kterého jako kolem čepu rotovala černá skvrna člunu. A pak se otáčky ještě zrychlily a všechno zmizelo.
Hladina byla klidná. Na lodi zavládlo ticho. Nikdo nemohl uvěřit, že se to právě stalo.

(41. kapitola Pustá zátoka, strana 294)

Nakladatelství: Jota
Knižní databáze: CBDB, Databáze knih, Goodreads


 

Jste tu poprvé?

2. září 2017 v 20:39 | Angel
Bloguju v podstatě od samého začátku (takže zhruba od roku 2005). Pokud se vám bude tedy zdát, že už jste nějakou fotografii viděli či nějaký text četli, tak je to klidně možné. Mám za sebou dva osobní blogy a poměrně dost věcí jsem chtěla mít i tady (a stále chci, protože, jak vy známí víte, tak se zveřejňováním je to se mnou čím dál tím horší). To, že se tady pohybuju už delší dobu mě donutilo napsat tyhle úvodní body. Stejně jako teď mě to donutilo celé tohle trochu upravit a znovu zveřejnit, protože stárnu a tohle všechno se zvrtlo tam, kde jsem to mít nechtěla.
  • Reklamy nehodlám tolerovat nikde jinde než v samostatném článku, který je pro ně určen. Pokud to respektovat někdo nebude, tak rovnou blokuji IP. Sice bych řekla, že jejich doba už pominula, ale přece jen pro jistotu - pro těch pár jedinců, kteří ještě nepochopili, že pod normálním článkem to je otravné.
  • Stejně tak je otravné číst komentáře pod článkem, s kterým obsah komentáře nesouvisí. Proto tu taky mám samostatný článek. V případě nerespektování je mažu, což ve většině případů dělám nerada, tak to prosím nedělejte. Je to pro mě nepřehledné a i když se to někomu bude zdát jako blbost, tak mi to vadí. Mám email jenom pro sledování odpovědí, když už tady ta možnost je, takže se opravdu nemusíte bát mi odpovědět i v komentářích u vás. Ano, vím, že jsem sotva aktivní tady, natož viditelně na vašich blozích, ale snad se to zase jednoho dne zlomí.
  • Sprosté nadávky tu trpět nebudu. Negativní kritika se dá sdělit i slušně.
  • Pokud mě chcete kontaktovat, tak použijte v menu Zprávu autorovi. A hlavně nezapomeňte na sebe taky uvést kontakt, pokud chcete ode mě odpověď.
  • Kopírování nikdo nemá rád a už vůbec nikdo nemá rád vydávání cizích děl za vlastní. Proto si bez dovolení nic "nepřebírejte". Jestli na to totiž přijdu, tak se neznám. Ne že bych si o svých literárních výplodech, které jsou ve většině případů staré cca 10 let myslela, kdo ví, jaká to není kvalita, ale dementi jsou schopní zkopírovat úplně všechno.
Půlka mého blogu je studnice minulosti, jenže jako většina blogerů to dělám sobecky pro sebe. Jsem zvyklá za sebou pálit mosty, ale něco jsem spálit nestihla a už ani nechci, protože bez špatných zkušeností z minulosti bych nebyla taková, jaká jsem teď. Toť mírná obhajoba toho, že se tu dosud objevují velmi staré texty a ještě dlouho budou. Ale doufám, že alespoň ta druhá půlka vás zaujme a najdete tu třeba tip na knihu, což je stejně rubrika, které se věnuju nejvíc a do budoucna to pravděpodobně jinak ani nebude. Asi je zbytečné dodávat, že si cením každé vaší návštěvy a každého komentáře. To se nikdy nezměnilo. A možná zase někdy vstanu z mrtvých a začnu znovu psát...

Nasavrky

11. srpna 2017 v 16:17 | Angel |  Zámky

V zámku Nasavrky není klasická prohlídka zámeckých prostor, ale můžete navštívit expozici Po stopách Keltů, která je tam umístěna. Nás tam provedla milá slečna, a to i přesto, že jsme tam v tu chvíli byli v podstatě sami. Expozice se nám líbila, mají to tam opravdu pěkně udělané včetně interaktivních věcí, takže ani děti se tam určitě nenudí. Kromě této stálé expozice mají v zámku prostor i pro výstavy. Aktuálně (tzn. 24. 6. - 3. 9. 2017) tam je výstava obrazů Rudolfa Hanycha, kterou taky mohu doporučit, protože jeho díla jsou opravdu krásná a zvláště potěší milovníky krajiny.











 


Mé oblíbené citáty 5.

20. července 2017 v 23:34 | Angel |  Mé oblíbené citáty
  • Člověk má jen jedinou lásku, ale mnohokrát miluje něco jiného. (Otto von Bismarck)
  • Hřbitovy jsou plné nenahraditelných lidí. (Georges Clemenceau)
  • Dobré jest i v pekle míti přítele. (Jaromír John)
  • Láska je mnohem větší a odvážnější dobrodružství než plavba kolem světa. (Gilbert Keith Chesterton)
  • Lidstvo produkuje optimisty, když přestalo produkovat šťastné lidi. (Gilbert Keith Chesterton)
  • Řečník má vyčerpat téma, nikoliv posluchače. (Winston Churchill)
  • Co je přítel? Jedna duše ve dvou tělech. (Aristoteles)
  • Co z toho, že zítra bude líp, vždyť pokaždé, když se ráno vzbudím, je dnes. (autor neznámý)
  • Potkalo mě štěstí, řeklo uhni a šlo dál. (autor neznámý)
  • Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratí přítele. (Francis Bacon)

Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století

13. července 2017 v 12:28 | Angel |  Knihy od C, Č

Autoři: Mojmír Otruba, Květa Homolová, Zdeněk Pešat
Rok: 1982
Žánr: odborná literatura
Počet stran: 334
Moje hodnocení: 10/10 Dosud jsem v rukou nedržela lepší slovníkovou příručku, co se týče českých spisovatelů. Vyhovuje mi, jak je uspořádaná, a i díky tomu se mi dobře četla. Jak můžete vidět na fotografii pod článkem, tak jednotliví autoři jsou vždy krátce představeni tučným odstavcem a poté následuje podrobný rozbor jejich života a děl.
Jako v každém správném slovníku na konci knihy nechybí jmenný rejstřík, dále věcný rejstřík a samozřejmě i obsah. Celá příručka je přehledná, autoři jsou řazeni podle abecedy a nedostanete pouze povrchní informace, protože v příručce je pečlivě rozebrán život i dílo každého z nich. V tomto směru může být užitečná i pro studenty.
V knize najdete známé spisovatele té doby, ale i ty méně známé. Jako já tak můžete objevit osobnosti, jejichž díla také stojí za přečtení, i když se tolik neproslavili jako jiní. K této slovníkové příručce se budu ráda i vracet.
Obálka: 2/10 Žlutá holt patří k mým nejméně oblíbeným barvám a nemusím ji ani na knihách. Obálka je jednoduchá a chápu, že zrovna tento typ knihy nemusí vypadat jako umělecké dílo, ale přece jen bych snesla míň agresivní barvu.
Ukázka: Nejen tedy verše intimní, ale i přírodní a náladovou lyriku a lyriku společenskou. Tato deziluze provázená subjektivizací poezie vyvolala výrazné přeskupení společenských i básnických hodnot a ve svých konečných důsledcích vedla i k rozchodu básníka se soudobou vládnoucí společností. Zároveň však mu také pomohla objevit všední civilní tvář života a umožnila mu výrazné oproštění patetického slohu lumírovců. Dělo se tak všestranným zprozaičtěním rytmicky pravidelného verše, v němž hovorový styl podstatně zjednodušil a nadlehčil větu, nevýraznými rýmy, které zvláště v sonetech oslabily významovou závažnost závěrů veršů a sváděly pozornost k věcné stránce sdělení. Dále užíváním přímých pojmenování, jež vytlačila pojmenování obrazná, slov z hovorového jazyka, často i módních, která dosud v poezii nezdomácněla, ironií a sarkasmem, vyvracela ustálenou hierarchii hodnot a vnášela do této poezie vtip a často i satirické ostří.
Již ve Čtyřech knihách sonetů Machar podstatně rozšířil svůj deziluzívní pohled na širokou škálu životních projevů. Ve sbírce Tristium Vindobona I-XX (1893) se odvážně pustil i na pole nejožehavější, do oblasti politiky s aktuálními otázkami po postavení národa, po smyslu a poslání soudobého vlastenectví. Ani tato politická lyrika neshledávala svou funkci ve vytváření iluzívních perspektiv, nýbrž ve věcném kritickém vidění domácích poměrů zasazených do evropských souvislostí, zvýrazněných a monumentalizovaných parabolou. Odmítnutím a zesměšněním slepé víry, spoléhání na cizí pomoc i hřímavého vlastenectví národních táborů a schůzí se sbírka stala především polemikou s tradičním pojetím vlastenectví, proti němuž postavila věcnou analýzu a strohý cit plný obav o budoucí osudy národa.
Souběžně s politickou lyrikou obrátil se Machar i k epice. Jeho individualismus, stup'novaný ještě pocity osamělosti uprostřed společenského zápasu, přivedl ho k stejně osamělým jednotlivcům, jejichž útrapy jsou skryty světu, k ženám. Sbírka Zde by měly kvést růže (1894) předvádí několik "lyrických dramat" žen zklamaných životem, "otrokyň otroka", uvržených do hlubokého zoufalství. Jestliže se tato sbírka soustřeďuje především na psychologicky pravdivé vylíčení ženského utrpení a obviňuje z něho soudobé poměry jen nepřímo, pak následující skladba Magdaléna (1894) přistupuje k jejich přímé obžalobě. Magdaléna byla převážně chápána jako další varianta příběhů předcházející knihy. Sváděla k tomu skutečnost, že v tomto románu ve verších je hrdinkou opět žena, prostitutka, kterou jeden z návštěvníků nevěstince přemluví, aby zanechala dosavadního života, ale kterou pokrytecká maloměstská společnost znovu donutí k návratu tam, odkud vyšla.

(Josef Svatopluk Machar, strana 169)

Nakladatelství: Československý spisovatel
Knižní databáze: CBDB, Databáze knih, Goodreads


Do vlasů

8. července 2017 v 21:36 | Angel |  eBay

1)


prodejce: yy-oo
pokud odkaz už nebude fungovat, můžete zkuste vyhledat: 6Pc Girl Elastic Hair Ties Rubber Band Knotted Hairband Ponytail Holder Headband
doba odeslání: v den objednání
doba dodání: 31 dní
hodnocení/poznámka: 10/10 Gumičky do vlasů.

2)


prodejce: shcstore
pokud odkaz už nebude fungovat, můžete zkuste vyhledat: Girl Women Bun Cover Snood Hair Net Ballet Dance Crochet Snoods Hair Accessories
doba odeslání: v den objednání
doba dodání: 8 dní
hodnocení/poznámka: 10/10 Síťka na drdol.

Co když je to správně?

9. června 2017 v 11:49 | Angel |  Téma týdne
"Co když je to správně?"
Věta, která mi dělala společnost na prvním stupni, na gymnáziu a i teď na vysoké škole. Asi vám už došlo, že mluvím o písemných testech či zkouškách. Věřím, že tento problém má hodně z vás, akorát se pak dělíme na polovinu těch, kteří své pochybnosti nakonec překonají a těch, kteří ne, kam patřím i já.
To, že mě to trápilo na prvním stupni, nechápu dodnes, protože tam se přece jen nevyskytovaly testy, kde by vám za případně špatnou odpověď odečítali body, nebo by vás někdo měl potřebu potopit (alespoň u nás ne).
Na gymnáziu to bylo už o něco horší, tam se moje pochybnosti začaly pojit se strachem, že budu za idiota a daný/á vyučující mě pak ztrapní před zbytkem třídy, což se bohužel někdy dělo a nebylo to zrovna příjemné. Takže jsem radši téměř vždy byla za idiota pouze pro sebe, když jsem potom zjistila, že bych tu odpověď či odpovědi měla správně, kdybych si více věřila.
Na vysoké škole je to samozřejmě mnohem horší, protože mě takové pochybnosti už nejednou stály neudělanou zkoušku. Objevují se u mě i v případě, že se neodečítají body - zase nechci být za toho idiota, přitom to ve skutečnosti vůbec nikoho nezajímá. Maximálně se při špatné odpovědi pobaví na váš účet soukromě nebo mladší ročníky se pochlubí i na nějaké své sociální síti, když se vám povede opravdu nějaká pecka, ale nějaký dopad to reálně nemá, trapně se můžete cítit leda tak sami před sebou, pokud to někomu neřeknete. Při testech, kde se odečítají body, si to alespoň mohu omluvit tím, že to rozhodování ne/napsat je mnohem těžší, protože ten stres je taky větší. A já jsem navíc dost nerozhodný člověk, zvlášť v takových situacích. Tohle platí i o ústních zkouškách, opravdu je zásadní nemlčet, i když jste si sebevíc nejistí odpovědí.
Potíž v tomhle je, že opravdu pak většinou zjistím, že bych to měla správně. A pokaždé si pak říkám, že příště už takovou chybu neudělám. A takhle je to pořád dokola. Třeba se to už konečně jednou zlomí. Já už sice nemám tolik času na nápravu, ale pokud jste na tom stejně či podobně jako já, ať už momentálně studuje jakoukoliv školu, tak mi věřte, že je opravdu lepší něco napsat/říct, i když si tím nejste jistí, než nenapsat nic/mlčet. Možná budete za idiota, ale to může trvat nanejvýš pár dnů a pak už si na to nikdo nevzpomene, ale je to rozhodně lepší, než být za idiota sám před sebou a neudělat kvůli svým neoprávněným pochybnostem třeba zkoušku.

Japonsko

8. června 2017 v 23:44 | Angel

OFICIÁLNÍ

1)



První pohlednice z Japonska a jak jinak než s mýma oblíbenýma kočkama. Autory fotografie jsou Shuji & kyoko Aizawa. Potěšil mě i text od odesílatelky a pěkné známky.

2)



Mám moc ráda tyhle japonské obrazy. Autorem motivu na pohlednici je Jakucyu Ito. Odesílatelka si taky dala práci na vyzdobení zadní strany pohledu a nezapomněla na výborné známky, které mě docela dostaly.

Země prokletých

8. června 2017 v 23:43 | Angel |  Knihy od Z

Autorka: Liliana Lazar
Originální název: Terre des affranchis
Překlad: Veronika Dufková
Původní rok: 2009
Rok vydání: 2012
Žánr: román
Počet stran: 177
Moje hodnocení: 8/10 Vzhledem k tomu, že anotace knih před přečtením většinou nečtu, tak jsem u této knihy byla opravdu překvapená. Na začátku jsem si totiž myslela, že půjde o nějaký detektivní román, ale autorka mě brzy vyvedla z omylu. A potom ještě párkrát, co se týče žánru.
Román mě zaujal svým prostředím, kde se odehrávala většina děje, a to v okolí rumunských lesů, a výrazně také na psychologické rovině. Všechny postavy autorka vykreslila skvěle a na to, že kniha nemá ani 200 stran, tak mi v tomto směru nic nechybělo. Když se tam začínala pomalu vyskytovat i politická stránka, tak jsem si to konečně dala i do nějakého časového období, což mě překvapilo asi nejvíce, protože jsem si to automaticky zařadila do nějaké dávné minulosti, nejspíš kvůli kolikrát až magické atmosféře a silné křesťanské víře, která je v ději patrná. Pravda ale je, že děj je zasazen do 2. poloviny 20. století.
Autorka mě svým popisem míst dokázala vždy vtáhnout do dění, celá kniha je napsaná velmi poutavě a opírá se i o reálné historické skutečnosti. Celkově bych to hodnotila kladně, četlo se to velmi dobře a i když tam bylo pár částí, které mi zrovna nesedly, tak jsem se jinak po většinu času nemohla od čtení odtrhnout. Ze samotného konce jsem měla rozporuplné pocity a donutil mě pak nad celým obsahem přemýšlet ještě dlouho po dočtení. Kniha je opravdu zajímavá a autorka zvládla bravurně propojit všechny roviny. Skoro těžko věřit, že se jedná o její debut.
Také jsem se dozvěděla i nové věci o Rumunsku, což jsem na začátku četby opravdu nepředpokládala. Tato poměrně zvláštní kniha byla pro mě příjemným překvapením snad po všech stránkách a myslím si, že si autorka zaslouží ocenění, která za ni získala.
Obálka: 10/10 Neskutečně nádherná obálka respektive obal knihy. Pod obalem se skrývá stejný motiv, akorát je to vše laděné do rudé barvy a i to vypadá moc hezky.
Anotace: Děj románu se odvíjí v Rumunsku v druhé polovině 20. století. Klíčovou úlohu zde hraje Jáma lvová, tajemné jezero obklopené lesy a uchovávající ve svých hlubinách kosti tureckých dobyvatelů, které se podle legendy občas vynořují na hladinu.
Jáma lvová jako by chránila hlavní postavu románu, Viktora Lucu. Ten ještě jako chlapec zabije svého tyranského otce a poté se dopouští dalších ločinů. Matka se sestrou schovávají Viktora celé roky ve svém domě uprostřed lesů, kde hledá Viktor vykoupení v přepisování náboženských textů.
Román nabízí barvitý obraz života na rumunském venkově za Ceauşescovy diktatury. Autorce však nejde pouze o postižení dobového koloritu; nastoluje nadčasové otázky zločinu, trestu, viny a pokání. Vše umocňuje její schopnost vykreslit podmanivou krásu hlubokých rumunských lesů i symbolika jmen, jež odkazují k biblickým časům.
Vyprávění, v němž legendy ozvláštňují výpověď o krutých časech komunistického Rumunska.
Ukázka: Zoltek, psychiatrická léčebna v Iaşi
ZVENČÍ SE VĚZNICE PODOBALA SPÍŠE TOVÁRNĚ NEŽ GULAGU: BÍLÉ ZDI BYLY prošpikované malými vikýři, mezi budovami se dal vytušit vnitřní dvůr a dlouhá chodba byla obehnaná obyčejným drátěným pletivem. Nic člověku neprozrazovalo, že vstupuje do objektu, v němž Securitate prováděla výslechy. Nebylo to nikde napsáno; na bráně visela cedule, na které stálo: Psychiatrická léčebna. Žádné ostnaté dráty ani psi štěkající pod strážními věžemi. Jenom několik hlídek kolem tábora varovalo kolemjdoucí před tím, aby se k objektu přiblížili. Zdánlivě tedy nešlo o nic děsivého.
Muž klečel ve své cele a kroutil se na všechny strany, aby se zbavil bolesti. Měl dojem, že se mu pod tlakem brzy zlomí paže.
"Bože, pomoz mi...," prosil kněz ve své poslední modlitbě.
"Drž hubu!" zařval vyšetřovatel. "Vzýváš přízrak? Bůh neexistuje!"
Dozorce vší silou kroutil paží otce Ilieho. Kůže mučeného byla už celá zmodralá ranami. Čelo vyšetřovatele se námahou potilo. V jeho hulvátských, bezcitných očích nebyla ani stopa po nějakém citu. Muž se jmenoval Tarkan a patřil k těm propuštěným zločinscům, které Securitate naverbovala. Většinou šlo o nepolitické vězně. Mnozí z nich vstupovali do Ceauşescových milicí, aby tak odčinili své zločiny.

(Kapitola osmá, strana 62)

Nakladatelství: Jota
Knižní databáze: CBDB, Databáze knih, Goodreads


Mé oblíbené citáty 4.

28. května 2017 v 10:09 | Angel |  Mé oblíbené citáty
  • Jedině v slzách a bolesti se odráží duha lepšího světa. (Friedrich Christian Hebbel)
  • Kniha, která usiluje o nesmrtelnost, musí mít ducha. (Marcus Valerius Martialis)
  • Dluh dělá z člověka otroka. (Arthur Wellesley)
  • Dobrá reputace je důležitější než čistá košile, protože na rozdíl od reputace, košili můžete vyprat. (Alfréd Nobel)
  • Hezké přání samo o sobě nezabezpečí mír. (Alfréd Nobel)
  • Knihy jsou podobné domovu, do kterého se vracíme i za největší bouřky. (Bernard Bolzano)
  • Charakter člověka se pozná podle toho, jaké vtipy jej zraní. (Christian Morgenstern)
  • Bůh stvořil muže, a pak si řekl, že to dokáže znovu lépe, a stvořil ženu. (Adela Rogers St. Johns)
  • Život není. Je to jen dlouhý sen a smrt probuzení. (autor neznámý)
  • Zlomil si mi křídla, tak se mě neptej, proč chodím po zemi. (autor neznámý)

Světlo, které zabíjí

21. května 2017 v 15:30 | Angel |  Série knih
Autor: Derek Meister
- *1973, Hannover
- vystudoval filmovou a televizní dramaturgii v Postupimi-Babelsbergu
- už na střední škole psal scénáře
- je ženatý, v současné době žije v Dolním Sasku

Pro mě je tohle trochu neobvyklá série, která je takovou směskou sci-fi a fantasy. A ačkoliv se sci-fi většinou vyhýbám, tak mě první díl bavil, a mimo jiné vzhledem k nezodpovězeným otázkám z prvního dílu se časem pustím i do těch dvou zbývajících.

1. díl Lovec duchů - hodnocení 7/10
2. díl Vymítač duchů
3. díl Vládce duchů

USA (Texas)

30. dubna 2017 v 23:54 | Angel

OFICIÁLNÍ

1)



Když se neshoduje místo odeslání a motiv na turistickém pohledu, tak to zrovna nemiluji, ale pravda je, že co se týče USA, tak s tím mám menší problém, protože tam odpadá nesrovnalost s ID. Tato pohlednice je tedy odeslána z Texasu, ale motivem jsou salony v Taosu v Novém Mexiku. Samotný pohled se mi moc líbí, odesílatel mi k tomu napsal, že jako mladý strávil mnoho letních měsíců na tomto místě.

SWAPY

1)



Ani můj první swap z Texasu s danou zemí prakticky nesouvisí. Jen s tím rozdílem, že jsem o něj stála. Motivem je recept na broskvový koláč, který je běžným dezertem ve státě Georgie. Odesílatel mi vybral nádherné známky a je pravda, že text na zadní straně není zrovna rozsáhlý, ale hlavně kvůli tomu, že je tam znovu natištěný recept na již zmíněný koláč. Zatím jsem ho nezkoušela, ale určitě jeho čas přijde.