Kočka, která čichala lepidlo

8. května 2016 v 19:18 | Angel |  Knihy od K

Autorka: Lilian Jackson Braun
Originální název: Cat who sniffled glue
Překlad: Helena Smolaková
Původní rok: 1988
Rok vydání: 2004
Série: Kočičí krimi (8. díl)
Žánr: detektivní román
Počet stran: 223
Moje hodnocení: 10/10 Další skvělý příběh Jima Qwillerana a jeho dvou koček. Já mám tuhle sérii hodně ráda a ani tento díl mě nezklamal. Samotný děj příjemně utíká, dobře se to čte a tentokrát jsem se i docela hodně pobavila. Přiznám se, že tentokrát jsem nevěnovala moc pozornosti detektivní zápletce, respektive jsem neměla moc potřebu hádat, kdo by mohl být vrahem atp., ale nechala jsem se pouze unášet dějem a věcmi okolo ze života Qwilla, až jsem byla na konci. Byl to ale zase pěkně strávený čas.
Obálka: 6/10 Žlutá není zrovna moje oblíbená barva a ani mě moc neuchvátil ilustrační obrázek ke knize. Ale jinak to jde jako vždy u těchto knížek.
Anotace: Život v pokojném Pickaxu je možná poklidný, ale rozhodně není nudný. Určitě ne pro jednoho ze zdejších nejvíce žádoucích, k ženitbě způsobilých mužů, novinářského veterána Jima Qwillerana. Qwill zdědil miliony a jeho dvě urozené siamské kočky Koko a Yum Yum se postupně zabydlují v příjemném luxusu, až do chvíle, než někdo zavraždí syna bohatého bankéře a jeho choť. Policie soudí, že se stali obětí loupežného přepadení. Koko, Yum Yum a Qwill sice hned tak někomu nesednou na vějičku, nemohou však na nic přijít. Co ale znamená Kokova náhlá vášeň pro lepidlo?
Dosud nejožehavější případ v kariéře podivuhodné trojice detektivů.
Ukázka: "Ten špičatý konec patří dozadu."
"To zní logicky," komentoval Qwilleran. "Míváte jen tento typ?"
"V zimě míváme i v dřevěných rámech s řemínky z hovězí kůže."
"Vy sám používáte sněžnice?"
"Když jdu zkontrolovat pasti."
"Nazouváte si ty hliníkové, nebo dřevěné?"
"Dřevěné, ale já si je vyrábím sám."
"Vy si vyrábíte sněžnice sám? Jak to děláte?" V Qwilleranově otázce zněl skutečný údiv.
Prodavač projevil první známky oživení. "Na rámy si uříznu bílý jasan a na řemínky si zastřelím jelena."
"Neuvěřitelné! Jak jste se to naučil?"
Mladík pokrčil rameny a vypadal, že mu to zalichotilo. "Nějak jsem zjistil, jak se to dělá, to je všecko."
"Jak se z takového stromu udělají ohýbané rámy?"
"Dřevo se musí nařezat na správnou velikost, a pak se ohýbá nad horkou parou. Na tom nic není."
"Úžasné! Já jsem tady na severu nový," řekl Qwilleran, "ale rád bych v zimě zkusil, jaké to je, chodit na sněžnicích.Je to těžké?"
"Prostě posouváte nohu před nohu. A nesmíte to dělat rychle."
"Jak rychle se tak dá chodit?"
"To záleží na sněhu, jestli je tvrdý nebo měkký, nebo jestli třeba nejdete podrostem. Čtyři míle za hodinu je dost velká rychlost."
"A dělají se různé velikosti?"
"Různé velikosti i různé tvary. Já jsem si už dělal všechny možné druhy - typické michiganské sněžnice, medvědí tlapy, arktické - prostě všecko."

(První dějství, Scéna druhá, strana 36)

Nakladatelství: Moba
Knižní databáze: CBDB, Databáze knih, Goodreads
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 akozetocomabyt | Web | 13. května 2016 v 19:58 | Reagovat

ten názov knihy :DDDD umrela som

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.