Měla jsem zemřít jako černá vdova

21. května 2016 v 21:14 | Angel |  Knihy od M

Podtitul: Příběh Raisy a jejich sester
Autorka: Sabine Adler
Originální název: Ich sollte als Schwarze Witwe sterben
Překlad: Jiří Vodvárko
Rok vydání: 2005
Žánr: biografie, válečný román
Počet stran: 297
Moje hodnocení: 6/10 Z této knihy mám rozporuplné pocity. Měla jsem dojem, že to má být podle skutečnosti, ale nejspíše to je tak maximálně z poloviny a ta druhá polovina je pravděpodobně úplně vymyšlená autorkou. Podtitul mi přijde taky lehce zavádějící, protože o životě Raisy se toho zas tolik nedozvíme.
V první části knihy jsou tak nějak náhodně popsané některé události Raisiny rodiny, na kterých jsou ukázány některé čečenské tradice, časově to přeskakuje sem a tam, což mi vadilo. Ale asi je to ta nejskutečnější část z celé knihy. Druhá část mi přišla nejlepší, ta se týkala teroristického útoku na moskevské divadlo na Dubrovce. Nicméně celou dobu jsem se ptala, podle jakého svědectví to autorka vlastně psala vzhledem k tomu, že mrtví vám toho už moc nepoví a tady to bylo psáno z pohledu dvou Raisiných sester jako černých vdov, které tam taky zemřely, což se dozvíte už předtím. A z toho jsem byla poněkud zmatená. Třetí část už zní zase důvěryhodně, ta je konečně zaměřená především na Raisu, ale problém je v tom, že na konci knihy se dozvídáme, že většina z toho, co bylo o ní napsáno, je pouze autorčiným zbožným přáním.
Kniha se mi četla dobře a rychle, to ano, ale mám ráda, když jsou knihy vydávané za skutečnost, psané opravdu podle skutečnosti. Tady bylo očividně vymyšleno až moc věcí, zvlášť co se týče pocitů lidí, dialogů atp. Pozadí je sice skutečné, určitě má kniha informační hodnotu, co se týče černých vdov, mentality Čečenců a konfliktu Rusů s Čečenci. Ale těch přidaných věcí navíc je na mě moc, ve výsledku to na mě pak nepůsobilo dobře. Kdyby se autorka držela jen fakt, tak by podle mě udělala lépe. Na druhou stranu je pravda, že potom by ani ta prostřední část nebyla tak zajímavá.
Obálka: 9/10
Anotace: Kdo jsou černé vdovy, které si vytkly za cíl - ověšeny náložemi trhavin - strhnout s sebou do náruče smrti co největší počet nevinných lidí?
Autorka sbírala řadu let informace přímo v Čečensku. Poznala přitom z bezprostřední blízkosti každodenní život čečenských rodin. Ve své knize vypráví příběh osmnáctileté Raisy, jejích mladších sester a starších bratrů žijících v jedné vesnici poblíž Grozného. Raisa měla podle vůle svých bratrů zemřít jako černá vdova. Jako všechny čečenské ženy byla vychována k poslušnosti vůči mužům. Když si však uvědomila, kam by ji až příkazy bratrů mohly dohnat, poprvé v životě se vzepřela. Odmítla plnit požadavky zákona krevní msty, neodešla do hor jako její sestry, které podstoupily tvrdý výcvik černých vdov, pečovala o uneseného zahraničního novináře ve sklepě rodičovského domu a později se stala lehce ovladatelným nástrojem v rukou ruské armády, která ji údajně převzala do ochranné vazby, ačkoli o to dívka sama nepožádala.
Sabine Adlerová líčí všední den v této krizové oblasti a spirálu násilí, v jejímž víru ruští vojáci obětují civilní obyvatelstvo a čečenští muži posílají na smrt ženy ze svých vlastních rodin, výbuchy vlaků, kruté výslechy žen, krevní msty, výcvik komanda černých vdov...
Popisuje i obsazení moskevského muzikálového divadla Na Dubrovce, kde čečenští teroristé spolu s černými vdovami chladnokrevně zajali 800 rukojmí, zdlouhavě vyjednávali s ruskými představiteli i moskevskými úřady a nakonec nepřímo způsobili smrt desítek nevinných obětí. Otřesné vyprávění je příběhem mladých žen, jejichž život skončil příliš brzy...
Ukázka: Měla tedy dost času na to, aby si tuto všemi respektovanou osobu dobře prohlédla. Když vstoupila do místnosti poprvé, Džabrajlov si ji také důkladně prohlédl. Přece jen byla v domě nová a právě její svatba musela být kvůli neblahé zprávě náhle přerušena. "Tak ty jsi Malikova žena. Dobře, dobře." Medína se lekla, když zaslechla jeho zvučný hlas, který se vůbec nehodil k drobné postavě. Přikývla sklopenou hlavou, cítila, jak jí tvář zalévá ruměnec, nedovážila se něco říci. Vůdce klanu vyndal z kapsičky vesty cibulové hodinky, které měl zavěšené na zlatém řetízku. Chvíli se s nimi potýkal, až se nakonec víčko otevřelo a on se mohl podívat na ciferník. Porada u Malikových rodičů byla jen jednou v řadě; v současné době musel absolvovat mnoho takových jednání.
Když Medína donesla čaj, naznačil jí tchán gestem, že už do místnosti nemá vstupovat.
Ženy čekaly mlčky v kuchyni. I pohledy jejich očí se vyhýbaly. Obě věděly, že v těchto minutách se rozhoduje o všem. Vůdce klanu teď pověří jednoho muže z Magomedova nejbližšího okolí vykonáním krevní msty. Ostatní budou shánět peníze a pokusí se zjistit, kteří ruští vojáci mají Magomedovu mrtvolu. Magomedův otec pak syna pohřbí; Malikův otec mu při tom možná bude pomáhat.
Bylo velmi pravděpodobné, že nejtěžší úkol dostane Malik. Že je čerstvě ženatý, nehrálo příliš velkou roli. Mnohem důležitější bylo, že jej všichni považovali za Magomedova nejbližšího přítele a navíc byl i jeho vzdáleným příbuzným. Co si tchyně jasně uvědomovala, to se Medína neodvažovala promýšlet až do konce. Jisté bylo, že mladé manželství nestálo pod šťastnou hvězdou.
Dveře se otevřely, muži doprovázeli vůdce klanu k bráně. Když se tchán a Medínin muž vrátili do domu, neřekli ani slovo. Tchán jen krátce kývl hlavou směrem ke své ženě. Ta si přitiskla kapesník na ústa a vyběhla ven. Malik stál beze slova na chodbě a upřeně pozorval své nohy.

(Čečenské rituály, Stín nad svatební nocí, strana 44)

Nakladatelství: Ikar
Knižní databáze: CBDB, Databáze knih, Goodreads
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sarushef | Web | 24. května 2016 v 12:51 | Reagovat

Mně tenhle styl knizek hodne bavi :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.