Co když je to správně?

9. června 2017 v 11:49 | Angel |  Téma týdne
"Co když je to správně?"
Věta, která mi dělala společnost na prvním stupni, na gymnáziu a i teď na vysoké škole. Asi vám už došlo, že mluvím o písemných testech či zkouškách. Věřím, že tento problém má hodně z vás, akorát se pak dělíme na polovinu těch, kteří své pochybnosti nakonec překonají a těch, kteří ne, kam patřím i já.
To, že mě to trápilo na prvním stupni, nechápu dodnes, protože tam se přece jen nevyskytovaly testy, kde by vám za případně špatnou odpověď odečítali body, nebo by vás někdo měl potřebu potopit (alespoň u nás ne).
Na gymnáziu to bylo už o něco horší, tam se moje pochybnosti začaly pojit se strachem, že budu za idiota a daný/á vyučující mě pak ztrapní před zbytkem třídy, což se bohužel někdy dělo a nebylo to zrovna příjemné. Takže jsem radši téměř vždy byla za idiota pouze pro sebe, když jsem potom zjistila, že bych tu odpověď či odpovědi měla správně, kdybych si více věřila.
Na vysoké škole je to samozřejmě mnohem horší, protože mě takové pochybnosti už nejednou stály neudělanou zkoušku. Objevují se u mě i v případě, že se neodečítají body - zase nechci být za toho idiota, přitom to ve skutečnosti vůbec nikoho nezajímá. Maximálně se při špatné odpovědi pobaví na váš účet soukromě nebo mladší ročníky se pochlubí i na nějaké své sociální síti, když se vám povede opravdu nějaká pecka, ale nějaký dopad to reálně nemá, trapně se můžete cítit leda tak sami před sebou, pokud to někomu neřeknete. Při testech, kde se odečítají body, si to alespoň mohu omluvit tím, že to rozhodování ne/napsat je mnohem těžší, protože ten stres je taky větší. A já jsem navíc dost nerozhodný člověk, zvlášť v takových situacích. Tohle platí i o ústních zkouškách, opravdu je zásadní nemlčet, i když jste si sebevíc nejistí odpovědí.
Potíž v tomhle je, že opravdu pak většinou zjistím, že bych to měla správně. A pokaždé si pak říkám, že příště už takovou chybu neudělám. A takhle je to pořád dokola. Třeba se to už konečně jednou zlomí. Já už sice nemám tolik času na nápravu, ale pokud jste na tom stejně či podobně jako já, ať už momentálně studuje jakoukoliv školu, tak mi věřte, že je opravdu lepší něco napsat/říct, i když si tím nejste jistí, než nenapsat nic/mlčet. Možná budete za idiota, ale to může trvat nanejvýš pár dnů a pak už si na to nikdo nevzpomene, ale je to rozhodně lepší, než být za idiota sám před sebou a neudělat kvůli svým neoprávněným pochybnostem třeba zkoušku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss | Web | 9. června 2017 v 12:12 | Reagovat

Opravdu by sis měla více věřit, sebedůvěra je velmi důležitá a do budoucna se bude hodit...

2 Leri Goodness | Web | 9. června 2017 v 18:04 | Reagovat

Naprosto tě chápu. Když pomyslím na to, že mě za rok čeká matura, jsem strachy bez sebe (i když mě okolí říká, že nemám mít žádné nervy, když se pravidelně učím...). Nervy někdy sehrají takovou roli, že člověk prostě není schopen podat výkon jemu hoden.

3 D | Web | 9. června 2017 v 20:09 | Reagovat

No vidíš, ty máš strach, že budeš za hlupáka před všemi, když odpovíš špatně a teď si to zkus představit na opak. Nikdy nezapomenu, jak mě učitelka shodila před všemi ve třetí třídě na základní škole. Jako jediný jsem se nevykašlal na domácí úlohu a pečlivě si nastudoval z přírodovědného atlasu odpověď na otázku: "Kam odlétají vlaštovky na podzim?" Tuto odpověď jsem také přednesl učitelce: "Do Afriky." A místo jedničky a pochvaly, že jsem jako jediný úkol splnil, mi učitelka vyčetla, že vůbec domácí úkol vytahuji a že se jí má odpověď vůbec nezdá, takže si všichni mají napsat do pracovního sešitu "správnou odpověď, kterou je: "Do teplých krajin." Od té doby jsem dotyčnou paní učitelku za krávu a měl neustálé problémy, kdy si zvala moje rodiče, protože prý na ní blbě koukám a ignoruji jí.

4 D | Web | 9. června 2017 v 20:13 | Reagovat

[2]: Nervům s maturitou nerozumím. Pokud se člověk poctivě učí, tak má přece čisté svědomí a ví, že do toho dal všechno. A hlavně! Ta pitomá zkouška má úplně stejnou váhu ať už ji složíš v květnu, září nebo další rok v lednu. Jinými slovy je to částečně i výsměch těm, kteří se poctivě připravují. Já si od prvního ročníku dělal na střední poctivě poznámky, všechno si dopisoval, když jsem chyběl a pak jsem si to koncem třeťáku začal opakovat a maturitu jsem bez problémů složil. Nijak jsem se nenervoval, zajistil jsem si ještě pobyt v zahraničí na prázdniny, protože jsem si byl jistý, tím, že to dám a kdybych nedal, jel bych stejně, protože bych si stejně od všeho toho šprtání se chtěl odpočinout.

5 Angel | Web | 20. června 2017 v 23:17 | Reagovat

Bohužel je v našem školství ještě pořád dost těch, kteří neumí učit, nebo se pro tu práci nehodí z osobnostního hlediska. Je to smutné, protože tvoje zkušenost není nic neobvyklého.
Jinak to, že je člověk nervózní z nějaké zkoušky, nemusí vůbec souviset s tím, jak se ne/připravoval. Pokud ten iracionální strach neznáš, tak můžeš být jenom rád.

6 Gabriel Decay | E-mail | Web | 21. června 2017 v 0:01 | Reagovat

Když se vzdáš té mylné představy, že bys to někdy mohla i mít dobře, tak se toho strachu časem zbavíš.
Já se na to prostě vykašlal, jelikož jsem se stejně vždycky netrefil a když ano, tak jsem si za odměnu dal večer panáka :D :D

7 Angel | Web | 9. července 2017 v 10:45 | Reagovat

[6]: To zní taky jako dobré řešení =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.