Země prokletých

8. června 2017 v 23:43 | Angel |  Knihy od Z

Autorka: Liliana Lazar
Originální název: Terre des affranchis
Překlad: Veronika Dufková
Původní rok: 2009
Rok vydání: 2012
Žánr: román
Počet stran: 177
Moje hodnocení: 8/10 Vzhledem k tomu, že anotace knih před přečtením většinou nečtu, tak jsem u této knihy byla opravdu překvapená. Na začátku jsem si totiž myslela, že půjde o nějaký detektivní román, ale autorka mě brzy vyvedla z omylu. A potom ještě párkrát, co se týče žánru.
Román mě zaujal svým prostředím, kde se odehrávala většina děje, a to v okolí rumunských lesů, a výrazně také na psychologické rovině. Všechny postavy autorka vykreslila skvěle a na to, že kniha nemá ani 200 stran, tak mi v tomto směru nic nechybělo. Když se tam začínala pomalu vyskytovat i politická stránka, tak jsem si to konečně dala i do nějakého časového období, což mě překvapilo asi nejvíce, protože jsem si to automaticky zařadila do nějaké dávné minulosti, nejspíš kvůli kolikrát až magické atmosféře a silné křesťanské víře, která je v ději patrná. Pravda ale je, že děj je zasazen do 2. poloviny 20. století.
Autorka mě svým popisem míst dokázala vždy vtáhnout do dění, celá kniha je napsaná velmi poutavě a opírá se i o reálné historické skutečnosti. Celkově bych to hodnotila kladně, četlo se to velmi dobře a i když tam bylo pár částí, které mi zrovna nesedly, tak jsem se jinak po většinu času nemohla od čtení odtrhnout. Ze samotného konce jsem měla rozporuplné pocity a donutil mě pak nad celým obsahem přemýšlet ještě dlouho po dočtení. Kniha je opravdu zajímavá a autorka zvládla bravurně propojit všechny roviny. Skoro těžko věřit, že se jedná o její debut.
Také jsem se dozvěděla i nové věci o Rumunsku, což jsem na začátku četby opravdu nepředpokládala. Tato poměrně zvláštní kniha byla pro mě příjemným překvapením snad po všech stránkách a myslím si, že si autorka zaslouží ocenění, která za ni získala.
Obálka: 10/10 Neskutečně nádherná obálka respektive obal knihy. Pod obalem se skrývá stejný motiv, akorát je to vše laděné do rudé barvy a i to vypadá moc hezky.
Anotace: Děj románu se odvíjí v Rumunsku v druhé polovině 20. století. Klíčovou úlohu zde hraje Jáma lvová, tajemné jezero obklopené lesy a uchovávající ve svých hlubinách kosti tureckých dobyvatelů, které se podle legendy občas vynořují na hladinu.
Jáma lvová jako by chránila hlavní postavu románu, Viktora Lucu. Ten ještě jako chlapec zabije svého tyranského otce a poté se dopouští dalších ločinů. Matka se sestrou schovávají Viktora celé roky ve svém domě uprostřed lesů, kde hledá Viktor vykoupení v přepisování náboženských textů.
Román nabízí barvitý obraz života na rumunském venkově za Ceauşescovy diktatury. Autorce však nejde pouze o postižení dobového koloritu; nastoluje nadčasové otázky zločinu, trestu, viny a pokání. Vše umocňuje její schopnost vykreslit podmanivou krásu hlubokých rumunských lesů i symbolika jmen, jež odkazují k biblickým časům.
Vyprávění, v němž legendy ozvláštňují výpověď o krutých časech komunistického Rumunska.
Ukázka: Zoltek, psychiatrická léčebna v Iaşi
ZVENČÍ SE VĚZNICE PODOBALA SPÍŠE TOVÁRNĚ NEŽ GULAGU: BÍLÉ ZDI BYLY prošpikované malými vikýři, mezi budovami se dal vytušit vnitřní dvůr a dlouhá chodba byla obehnaná obyčejným drátěným pletivem. Nic člověku neprozrazovalo, že vstupuje do objektu, v němž Securitate prováděla výslechy. Nebylo to nikde napsáno; na bráně visela cedule, na které stálo: Psychiatrická léčebna. Žádné ostnaté dráty ani psi štěkající pod strážními věžemi. Jenom několik hlídek kolem tábora varovalo kolemjdoucí před tím, aby se k objektu přiblížili. Zdánlivě tedy nešlo o nic děsivého.
Muž klečel ve své cele a kroutil se na všechny strany, aby se zbavil bolesti. Měl dojem, že se mu pod tlakem brzy zlomí paže.
"Bože, pomoz mi...," prosil kněz ve své poslední modlitbě.
"Drž hubu!" zařval vyšetřovatel. "Vzýváš přízrak? Bůh neexistuje!"
Dozorce vší silou kroutil paží otce Ilieho. Kůže mučeného byla už celá zmodralá ranami. Čelo vyšetřovatele se námahou potilo. V jeho hulvátských, bezcitných očích nebyla ani stopa po nějakém citu. Muž se jmenoval Tarkan a patřil k těm propuštěným zločinscům, které Securitate naverbovala. Většinou šlo o nepolitické vězně. Mnozí z nich vstupovali do Ceauşescových milicí, aby tak odčinili své zločiny.

(Kapitola osmá, strana 62)

Nakladatelství: Jota
Knižní databáze: CBDB, Databáze knih, Goodreads

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.