Jste tu poprvé?

2. září 2017 v 20:39 | Angel
Bloguju v podstatě od samého začátku (takže zhruba od roku 2005). Pokud se vám bude tedy zdát, že už jste nějakou fotografii viděli či nějaký text četli, tak je to klidně možné. Mám za sebou dva osobní blogy a poměrně dost věcí jsem chtěla mít i tady (a stále chci, protože, jak vy známí víte, tak se zveřejňováním je to se mnou čím dál tím horší). To, že se tady pohybuju už delší dobu mě donutilo napsat tyhle úvodní body. Stejně jako teď mě to donutilo celé tohle trochu upravit a znovu zveřejnit, protože stárnu a tohle všechno se zvrtlo tam, kde jsem to mít nechtěla.
  • Reklamy nehodlám tolerovat nikde jinde než v samostatném článku, který je pro ně určen. Pokud to respektovat někdo nebude, tak rovnou blokuji IP. Sice bych řekla, že jejich doba už pominula, ale přece jen pro jistotu - pro těch pár jedinců, kteří ještě nepochopili, že pod normálním článkem to je otravné.
  • Stejně tak je otravné číst komentáře pod článkem, s kterým obsah komentáře nesouvisí. Proto tu taky mám samostatný článek. V případě nerespektování je mažu, což ve většině případů dělám nerada, tak to prosím nedělejte. Je to pro mě nepřehledné a i když se to někomu bude zdát jako blbost, tak mi to vadí. Mám email jenom pro sledování odpovědí, když už tady ta možnost je, takže se opravdu nemusíte bát mi odpovědět i v komentářích u vás. Ano, vím, že jsem sotva aktivní tady, natož viditelně na vašich blozích, ale snad se to zase jednoho dne zlomí.
  • Sprosté nadávky tu trpět nebudu. Negativní kritika se dá sdělit i slušně.
  • Pokud mě chcete kontaktovat, tak použijte v menu Zprávu autorovi. A hlavně nezapomeňte na sebe taky uvést kontakt, pokud chcete ode mě odpověď.
  • Kopírování nikdo nemá rád a už vůbec nikdo nemá rád vydávání cizích děl za vlastní. Proto si bez dovolení nic "nepřebírejte". Jestli na to totiž přijdu, tak se neznám. Ne že bych si o svých literárních výplodech, které jsou ve většině případů staré cca 10 let myslela, kdo ví, jaká to není kvalita, ale dementi jsou schopní zkopírovat úplně všechno.
Půlka mého blogu je studnice minulosti, jenže jako většina blogerů to dělám sobecky pro sebe. Jsem zvyklá za sebou pálit mosty, ale něco jsem spálit nestihla a už ani nechci, protože bez špatných zkušeností z minulosti bych nebyla taková, jaká jsem teď. Toť mírná obhajoba toho, že se tu dosud objevují velmi staré texty a ještě dlouho budou. Ale doufám, že alespoň ta druhá půlka vás zaujme a najdete tu třeba tip na knihu, což je stejně rubrika, které se věnuju nejvíc a do budoucna to pravděpodobně jinak ani nebude. Asi je zbytečné dodávat, že si cením každé vaší návštěvy a každého komentáře. To se nikdy nezměnilo. A možná zase někdy vstanu z mrtvých a začnu znovu psát...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.